Výprava oldskautů na chatu Junák
Ve čtvrtek odpoledne jsme autem odjížděli na dlouho plánovaný několikadenní výpravu na chatu. V pátek ráno jsme uskutečnili první výlet, odpoledne po příchodu si uvařili oběd a večer hráli karty.
V sobotu po snídani jsme se vypravili do 2 km vzdáleného Spáleného Mlýna a odtud pokračovali autobusem asi 5 km. Číča měla plán. Měla i mapu, kde ale nebyla jasně vyznačena trasa. Trasu nám navrhl a vychválil Brumla. Ten tady však chyběl.
Samozřejmě jsme na horách, a tak nás čekala cesta do kopce, která však byla jaksi dlouhá. Část výpravy asi po 1,5 hod. chůzi usoudila, že bude lepší se vrátit. Problém byl v tom, že s touhle alternativou jsme nikdo nepočítal. Neznali jsme odjezd autobusu do Spáleného Mlýna.
Ale protože nás Pánbůh má rád, tak na zpáteční cestě jsme v pravou chvíli potkaly ženu, která nám sdělila, že autobus jede už za čtvrt hodinky, a pak dlouho nic nepojede. Rychle jsem vyhodnotila situaci. Musíme se pokusit ten autobus dohnat. Sestry jsem nabádala k rychlejší chůzi – teď už to bylo z kopce.
A já jsem nasadila tempo. Hurá, už jsem po chvíli na silnici a peláším na zastávku, která byla snad 300 m (možná i víc) vzdálená. Tu se přede mnou objeví ze zatáčky autobus a já mávám, jak když jde o život. Autobus ještě popojel, ale hlavně zastavil. Rychle jsem naskočila a jeli jsme dál. Na štěstí Jára s Marií už stihly dojít k silnici. Řidič opět zarazil. Ten řidič byl úžasný!!
Takže s velkým štěstím jsme se tak nečekaně brzy dopravily do vytouženého Spáleného Mlýna. Tam jsme se hned usadily venku u restaurace a objednaly si.
Teď jsme moc vzpomínaly na Číču a Leoše. Kdypak asi dorazí? Za půl hodiny nebo za hodinu? Najednou Jára má telefon. Číča s Leošem dávají o sobě vědět, že jsou už ve Spáleném Mlýně na parkovišti a ptají se, kdy asi dorazíme my.
Věřte, nevěřte - to bylo shledání a vzájemné divení, jak jsme to všichni dohromady tak rychle stihli. Teď už jsme nikam nespěchali a vychutnávali si kávu, někdo štrúdl a jiný polévku.
A do naší chaty, ač zase do kopce, se šlo s dobrým pocitem, že dobří lidé ještě žijí. A že jsme měli velkou kliku, z pekla štěstí a že na tenhle výlet jen tak nezapomeneme.
V neděli opět dopolední procházka. Pak úklid chaty, odpolední káva a návrat do Hořic. Bude na co vzpomínat.
Zapsala Jiřina
