Začátek prázdnin už je za námi a to znamená, že už jsme úspěšně přežili čtrnáctidenní tábor. Stejně jako minulý rok jsme se utábořili na louce kousek od Nové Vsi nad Popelkou, kde protékal potok, a nad táborem nám každý den projížděl vlak.
Při první nedělní svačině našla Ája ve svém jogurtu výherní kupón na plavbu luxusní lodí do Karibiku. Všichni jsme byli nadšeni a překvapeni zároveň. V ten moment jsme ale ještě netušili, že se jedná o úvod naší táborové hry, a tak někteří z nás byli zklamaní a chtěli raději zůstat na skautském táboře než se plavit směr Karibik.
Naším prvním úkolem bylo zabalit si vše potřebné do malého batůžku. Další den jsme se nalodili na opravdu luxusní loď Olmica. Tu představoval velký hnědý vojenský stan, který jsme na louce objevili v pondělí ráno po probuzení. Na lodi to bylo super. Měli jsme tam jídlo a koktejly zdarma. Mohli jsme si zahrát i v kasinu nebo se osvěžit v malém bazénku. K tomu všemu nám hrála úžasná kapela Pinky-brnky. Jenže pak přišla velká bouře a my ztroskotali na pustém ostrově kdovíkde. Abychom měli první den večer co jíst, museli jsme si v lese a v potoce ulovit jídlo a na ohni si pak uvařit rizoto.
Nejhorší ale na tom našem nečekaném ztroskotání bylo, že nám bouře odnesla batohy se všemi věcmi. My se tak museli do dalšího dne obejít bez kartáčků, pasty na zuby a někteří například i bez spodního prádla. S takovou bouří totiž nikdo z nás nepočítal, když jsme se na plavbu Olmicou chystali. Nic se ale nedalo dělat. Museli jsme počkat, až moře naše věci vyplaví. To se také stalo. Ale získat je zpět nebylo jen tak. V lese, kam se vyplavily naše batohy, totiž žili zlí duchové. Když tito duchové přečetli číslo, které jsme měli přivázané na čele, tak jsme se museli odejít z lesa, číslo si vyměnit a pokusit se dojít si pro naše věci znovu. A bylo to těžší, než se ze začátku zdálo, ale povedlo se nám to a všichni se mohli radovat z návratu svých ztracených věcí. Největší radost měl malý Máťa, protože si do batůžku zabalil i svého oblíbeného malého zeleného dinosaura.
Další den jsme ale museli naší základnu na ostrově neboli tábor opustit. Ten večer se zde totiž konaly hrůzostrašné šamanské slavnosti. Tak nám nezbylo nic jiného než si v lese u tábora postavit přístřešky a v nich přespat. V té době už jsme byli podle barev triček, které jsme si batikovali, rozděleni do čtyř týmů. Přístřešky jsme tedy už stavěli v našich většinou pětičlenných týmech a s nářadím, které jsme si v předchozí hře vybojovali. Všichni jsme v lese noc i přes nepříznivé počasí přečkali. Pár z nás mělo sice trochu mokré spacáky nebo ponožky. Ani to jim nezabránilo v lese přespat až do rána a po třech signálech (kouř z kamen, vlajka na stožáru, písknutí), které oznamovaly konec slavností, se společně s ostatními vrátit do tábora.
Kromě stavění přístřešků jsme si vyzkoušeli i stavbu voru. Všem skupinám se povedlo vor postavit. I když musíme přiznat, že některé z nich byly ve velmi chatrném stavu. Co je ale hlavní, že všechny víceméně pluly. Nic platné nám to však nebylo, protože záchrana z ostrova se nám na první pokus nepovedla.
Na ostrově jsme tedy strávili ještě pár dní, a jelikož přišel déšť, který nám uhasil oheň, museli jsme si ho znovu obstarat. Opět to nebylo jen tak. Oheň jsme mohli získat pouze z posvátné ohňové hory, kde ho pouze čtyři z nás mohli rozdělat. Na ostatní čekal boj o obstarání potřebných věcí k dopravení posvátného ohně do tábora. Všem týmům se dopravení ohně do tábora úspěšně povedlo. V petrolejkách jsme ho museli hlídat další dva dny, než jsme objevili v černé skříňce jednoho havarovaného letadla vysílačku a získali naději na záchranu z tohoto pustého ostrova.
Hned jak jsme ji vykopali a přiběhli s ní zpět do tábora, zapnuli jsme ji a k naší velké radosti jsme zachytili signál. „Vy jste ta ztracená posádka lodě Olmica?“ ozvalo se z vysílačky. My křičeli nadšením: „ano, ano, to jsme my.“ „Udejte svou polohu,“ sdělil nám opět kdosi z vysílačky. Řekli jsme mu tedy naši polohu a on nám na oplátku prozradil, ať rozděláme čtyři signální ohně a čekáme na záchranný tým, který pro nás už posílá.
Pomoc ale dorazila až kolem půl páté ráno a my jsme tedy hlídali naše ohně celou noc. Nemohli jsme přeci dopustit, že by některý z ohňů zhasl a záchranný tým nás nenašel a my museli na ostrově zůstat ještě pár dní. Naštěstí se nám to povedlo a byli jsme z ostrova zachráněni.
Všechny nás naložili do helikoptéry a odvezli na novou bezpečnou luxusní loď, kde už pro nás byly připraveny kajuty (stany), v kterých jsme se mohli ještě dospat.
Cestou na pevninu jsme se ještě zastavili na ostrově pokladů a naštěstí nás už žádná bouře nepotkala a všichni jsme se zachránili.
Než ale proběhla samotná záchrana, museli jsme vykoupit duše trosečníků, kteří takové štěstí jako my neměli. Vydali jsme se v noci po jednom do lesa a každý z nás musel přinést k rozdělanému ohni jeden kříž. Opět to všichni zvládli, i když pravda někteří s menším navštívením a prozkoumání odpadní jámy zevnitř. Nelče, Áje a Tondovi se bohužel nepodařilo nějakým záhadným způsobem té jámě vyhnout a zahučeli do ní. Ani to jim ale náladu nezkazilo. Vždyť si v ní smočili jen nohy.
Na táboře jsme podnikli i dva výlety. Ten první na hrad Kumburk a do Nové Paky. Cílem druhého výletu bylo lomnické koupaliště, kde jsme strávili celé odpoledne. Do tábora se ale vrátila pouze půlka z nás. Sněženky a Kameni se od nás oddělili a vyrazili na noční přepad 3. oddílu. Přepad dopadl, tak jak dopadl. Spíš by se dalo říct, že 3. oddíl přepadl naše holky a kluky. Dokonce se jim povedlo zajmout i zajatce.
Druhý den se ale všichni včetně zajatců, kteří se, nutno podotknout, měli v zajetí možná lépe než číhající skupinka v lese, unaveni vrátili do tábora. Kluci z 3. oddílu nás pak další den odpoledne navštívili, přespali u nás a zahráli si s námi pár her.
Z letošního tábora si odvážíme opravdu hodně zážitků a rozhodně máme na co vzpomínat! Už teď se těšíme na 1. schůzku po prázdninách, která bude v pátek 8. září a na další tábor.
-Lenka-
