Děti mají z dopisu nebo pohledu od rodičů vždy velkou radost. Aby pošta nebyla zbytečným zdrojem smutku a stýskání, je vhodné si dobře rozmyslet, co dětem chceme napsat.
Představte si totiž, že vám maminka napíše, jak se jí stýská a jak moc se těší, až přijedete domů. Sice si tábor užíváte, s kamarády je to fajn, ale po přečtení dopisu hned úplně jasně vidíte, jak je maminka smutná, třeba i pláče. A to zase rozbrečí vás. Opravdu je to to, co pro svou dcerku nebo synka poprvé (nebo i poněkolikáté) na táboře chcete?
Dopis či pohled od rodičů by tedy měl být veselý. Rodiče píší s radostí, všechno je fajn na obou stranách. Můžete připojit zábavnou historku, co se vám v době nepřítomnosti stala. Ale s těmi opatrně, aby v dítěti nevzbudily dojem, že o něco přichází, že si čas bez něj příliš užíváte nebo naopak že se stalo něco hrozného. Doma je prostě všechno normální, vše je tak, jak to dítě zná.
Děti samozřejmě myslí i na mladší sourozence nebo domácí mazlíčky. Je dobré je zmínit v nějaké známé či legrační situaci - například Představ si, že Standa (morče) zase vyházel všechny piliny ven z klece, to byl teda nepořádek. Nebo Představ si, že Péťa (mladší bráška) našel to modré autíčko, co jsme si mysleli, že už je dávno ztracené. A ono se jen stačilo podívat pod postel.
Budete-li se dítěte v dopise na něco ptát, volte otázky, které nevyvolávají nepříjemné situace - ptejte se na zážitky, jak se bydlí ve stanu, jestli už má uloveného nějakého bobříka, jak se jeho týmu daří v táborové hře apod.
Ideální formou je opravdu pohled (nebo nyní oblíbené e-pohlednice) - pár jednoduchých vět je lepší než dlouhé psaní. Dva pohledy na týdenní tábor jsou akorát. Pokud k tomu ještě napíší prarodiče, má dítě poštu obden, není zahlcené a ostatní děti nejsou smutné, že oni tolik pošty nemají. A všichni jsou spokojení.
A těšíte se na dopis od dětí? Psaní je trochu jako stýskací terapie, často začínáme psát už první den. A že dítě dopis nedokončí a neodešle, je jenom známka toho, že na psaní pro jinou zábavu s kamarády prostě nebyl čas. A to je přece fajn.
| Jak podpořit stýskání? (neboli co do dopisu nepatří) | A jak ho zahnat?(aneb co naopak napsat) |
| Stýská se nám. | Určitě si to moc užíváš. |
| Nemůžeme se dočkat, až přijedeš domů. | Těšíme se, až nám budeš vyprávět tvoje zážitky. |
| Zuzanka (mladší sourozenec) tě pořád hledá a ptá se, kdy přijedeš. | Zuzanka si postavila na zahradě bunkr, to budeš koukat. |
| Ňafík (domácí zvířátko) je taky smutný, že tu nejsi. | Ňafík ti hlídá pokoj a představ si, že tatínkovi zase rozkousal botu. Tu novou, ajaj! |
| Není ti v noci zima? Nebojíš se tmy? | Už jste spali pod širákem? A byla jsi na stezce odvahy? |
