Jede vaše dítko poprvé na tábor nebo jinou skautskou akci? Máte obavy, jak to zvládne? Nebo jak to zvládnete vy?
Prvním dobrým signálem je těšení se - má radost, že ho něco takového čeká, nebo to spíše vzbudilo obavy? Nebojte, každé dítě je jiné a má své tempo. Někdo už od mala nemá problém sbalit batůžek a vyrazit na víkend k babičce. Někomu se ani ve škole nedělá dobře z představy, že má spát jinde než maminka a tatínek. A obojí je naprosto v pořádku. Dejte dětem čas. Hlavní pravidlo zní - motivujte, pobízejte, ale nikdy nenuťte. Přílišné přesvědčování, uplácení nebo dokonce lhaní nevede k ničemu dobrému.
Výlet začíná přípravou - těšíme se, plánujeme, domlouváme se - s vedoucími, s dítětem i jako rodiče mezi sebou. Obzvláště první letní tábor je velká událost, doma si o něm povídáme, těšíme se všichni společně na nový zážitek.
S informacemi o akci vždy dostaneme také seznam potřeb. Na menší výlet máme nejspíš všechno doma, pro tábor je možná potřeba něco dokoupit. Vždy si projděte seznam potřeb v dostatečném předstihu, abyste měli čas vše chybějící v klidu objednat, koupit nebo půjčit. A vyzkoušet - prošlápnout nové boty, naučit se zapínat spacák, otevírat kufr nebo batoh, sbalit pláštěnku do obalu apod. Vedoucí vždy rádi pomohou, ale děti by měly být schopné se ve většině případů samy obsloužit a poradit si.
Batoh, který zabalila maminka a dítě do něj nedokáže samo věci zase narovnat, vyvolává jenom pocit beznaděje a prohry. To jsem tak neschopný/á? Ale já za to přece vůbec nemůžu! To mamka to blbě zabalila. Ten batoh je pitomý. Tenhle výlet je hrozný, vůbec mě to nebaví!
Nechte si na balení věcí dostatek času. Pro jednodenní výlet postačí večer předem, na tábor doporučujeme vyhradit si odpoledne dva či tři dny před odevzdáním zavazadel. Někdy musíme ještě vyprat nějaké oblečení, dokoupit kraťasy, které jsou už od loňska malé, pláštěnka je roztržená a už nejde použít. V den výletu už si jenom doplníme svačinu a čerstvé pití, zkontrolujeme, že je vše od večera na svém místě a můžeme vyrazit. Večer před odjezdem na tábor občas balí zkušení roveři, ale i ti by vám potvrdili, že to může být pěkně stresová situace, které je lepší se vyhnout.
Balení věcí na tábor je velký úkol. Dítě dostane seznam a postupně si odškrtává vše, co si už přineslo na hromádku ke sbalení. Zkontroluje si počet triček, zda svítí baterka, vybere si knížku na čtení. Dobře se podívá, jaké věci si bere s sebou. Vždy je lepší mít věci podepsané (obzvláště u oblečení a bot běžných značek se často stává, že děti mají identické kusy). Vyzkouší si sbalení spacáku do obalu, což může být obzvlášť pro menší děti náročné a je dobré si ukázat “taktiku”.
Když už máme všechny věci před sebou na hromádce, znovu si je podle seznamu zkontrolujeme. Rodič čte a dítě ukazuje, kde věci má.
Konečně přichází na řadu balení do batohu nebo kufru. Na letní tábor doporučujeme mít starší kufr, do kterého se vše vejde a je to pro dítě přehledné. Společně s dítětem vkládáme věci do kufru tak, jak pak můžou během tábora být uložené - na hromádku mikiny, na ně trička, vedle kalhoty, kraťasy, pyžamo. V sáčku spodní prádlo, toaletní potřeby v taštičce. Navrchu ručníky, bunda, skautský kroj a ramínko, které si pak pověsí na provázek ve stanu. Do boční nebo horní kapsy dáme všechny drobnosti jako baterka, knížka nebo penál, lžíce, kapesníky apod. Pokud je v kufru místo, přidáme ještě boty v igelitové tašce nebo ešus.
Do druhé tašky společně zabalíme “velké” věci - spacák, karimatku, deky, a prostěradlo, případně boty a ešus. Obě zavazadla opatříme cedulkou se jménem. Samozřejmě, že cedulku si může dítě vyrobit a nadepsat samo. Vždyť napsat svoje jméno umí každý předškolák.
Na víko kufru můžeme nalepit seznam věcí, které má dítě opravdu s sebou. Až si bude na konci tábora balit, může opět odškrtávat a na nic nezapomene.
Dítě si samo zavře svůj kufr. Až si ho na táboře otevře, postupně si vybalí to, co přijde na postel, pod postel, na ramínko, na poličku a zbytek zůstane stále srovnaný a uložený v kufru. Nestane se tak, že dítě bude bezradně sedět v kupě vysypaného oblečení a nebude vědět, jak zase všechno naskládat zpět nebo co s tím vlastně dělat. Stačí, když si doma u všeho řeknete, kam bude věc na táboře patřit.
Kufr nebo batoh je majetkem dítěte a musí se v něm vyznat. Dítě, kterému rodiče vše připraví a o nic se samo nemusí starat, bude mimo rodinu bezradné. Jeho život je pohodlný, stále ho někdo obsluhuje, pochopilo, že se nemusí o nic starat, má na to přece lidi. Ale na táboře ne.
Pocit bezradnosti zažívají často děti nad množstvím věcí, které si na tábor vezou. Seznam potřeb včetně počtu kusů bývá léty odzkoušený. Věřte vedoucím, že děti nepotřebují na každý den dvě čistá trička a čtvery kraťasy do zásoby. Když vedoucí vidí u nakládání dítě s kufrem, do kterého by se zabalila celá rodina na měsíční dovolenou, jdou na ně mrákoty. Oprávněně. Obvykle se také můžou vsadit, že vše je dílem starostlivé maminky, která tam naskládala půl skříně, co by kdyby. Vedoucí tak čeká čtrnáct dní prodírání se horou oblečení, ze kterého dítě využije právě dvě trička a jedny tepláky. Dost často totiž majitel vidí tento lodní kufr a jeho obsah poprvé právě ve chvíli, kdy mu ho vedoucí hodí ve stanu na postel. Takže chcete-li připravit vedoucím každodenní (často i opakovanou) bojovku v útrobách stanu vašeho dítěte, hoďte za hlavu všechny naše rady z předchozích odstavců.