Výprava 1. a 3. oddílu za sněhem (za hodně moc sněhem) na chatu Junák ve Velké Úpě.
Objednaný autobus nás vyložil na zastávce ve Velké Úpě. Nasadili jsme batohy, za sebou pekáče a hurá do kopce. Nejnáročnější úsek nás ale čekal přímo na louce před chatou, kde jsme se bořili do hlubokého sněhu a k chatě došli jako poloviční sněhuláci (od pasu dolů, někdo i výš).
Po večeři z vlastních zásob jsme v zelené klubovně odsunuli stoly a hráli jsme oblíbené společenské hry - sedánky, mrkaná, koště a podobné chuťovky. Vedoucí ze 3. oddílu k tomu měli ještě večerní bojovku, když se vraceli dolů pro skauta, který zapomněl, kdy se odjíždí.
Druhý den už nám nic nebránilo vyrazit na svah. Před chatou jsme se opět bořili v závějích sněhu a chvíli trvalo, než jsme si ujezdili dráhy pro pekáče, boby a oblíbenou duši. Světluškám se dobře jezdilo pod chatou a skauti budovali iglú nad kuchyní.
Po obědě a poledním klidu jsme procházkovým vyšli na louku pod Pěnkavčím vrchem, abychom si užili dlouhý sjezd. Všem to frčelo možná až moc a jako vždy si nejvíc užili ti, co jeli na nafukovací duši. Odpoledně nás navštívili roveři, kteří přecházeli Krkonoše, ale druhou noc venku už riskovat nechtěli. Nabídli jsme jim pingpongárnu, kde nebylo o moc tepleji, aby to přece jen neměli tak jednoduché.
Večer jsme opět hráli hry v klubovně. Po večerce čekalo na skautky a skauty ještě "malé" překvapení, kdy Vojta využil i své učebnice fyziky, které s sebou na hory vezl, takže to neměli ani trochu jednoduché. Úkolem bylo odhalit, kam mohlo spadnout letadlo volající o pomoc. A najít jejich posádku samozřejmě.
Neděle už je ale ve znamení balení a úklidu chaty. Poslední sjezd se všemi zavazadly stál letos za to, protože bylo na cestě konečně dost sněhu, takže s nadšením nasedáme do autobusu, který už na nás čeká.
