V pátek se nám zřejmě vrátilo léto a i v jinak chladné klubovně bylo docela horko. Po několika (zbytečně) rozehřívacích hrách před klubovnou jsme vzali batůžky a vydali se na malou procházku do okolí klubovny.
Dorazili jsme k dubu, našemu oblíbenému místu kousek za městem. Hry na louce a sluníčku jsme si museli odepřít, protože Jíťa zjistila, že nad námi se vytvořila nebezpečná ozonová díra, a bylo tedy nutné se jakkoli vyhnout přímému slunci. Cestu dál jsme tedy museli volit téměř neprostupnou džunglí. Drželi jsme se v malých skupinách, kdyby bylo nutné někoho zachránit od žhnoucích paprsků. Cesta byla náročná i pro řádné skauty a průzkumníky a vedla nelehkým terénem, kde bylo třeba pomoci jeden druhému ze spárů ostružiníků a šípkových keřů.
Poučeni, jak se chovat v případě jakéhokoli možného i nemožného nebezpečí, jsme se vydali zpět ke klubovně. Za obzvláště zákeřné považujeme povodně a medvědy, ovšem ani to nikoho nerozhodilo a u klubovny už jsme se mohli vesele vítat s rodiči.
